Karel Kryl byl neoblomný zastánce slušného občana a po 20 let strávených
v exilu, kdy ho vlast opustila, se snažil o demokratický přístup v zodpovědnosti občana ke státu a jeho zřízení,
a naopak v lidsky-morální stát pro občana. Byl básníkem, žurnalistou, zpěvákem...., kterýžto ve svých dílech
poukazoval na všechny lidské vlastnosti. Svými texty probouzel a burcoval svědomí, odvahu, sílu v člověku
postavit se proti bezpráví, ať bylo jakéhokoliv charakteru.
I po 40letech jeho písně promlouvají do současnosti, ve které jsou stále lidé,
kteří bezmyšlenkovitě, jak roboti jdou svým životem a ani nevědí kam a hlas srdce, vlastní morálku nechávají volat do prázdna,
bez aktivity chod věci zvrátit ku prospěchu svému i blízkému okolí.
Když se člověk však rozhlédne kolem sebe, zjistí, že je lidé, kteří se chovají a
jednají způsobem, na který by byl jistě Karel Kryl hrdý.
A právě proto si Dobromysl váží jedinců a organizací, kteří nejsou lhostejni ke společnosti a srdečně pracují za každé zlepšení dnešního
slepého a hluchého světa.
Tento morální odkaz „slušného občana” od Karla Kryla je určen
všem lidem pomáhajícím zlepšit současný arogantní systém demokracie ve fungující svědomitou a uvědomělou
společnost.
Věnování Karlu Krylovi k jeho památce
Marlene Kryl
Popsat Karla Kryla je mi nemožné.
Již spíše na něj mohu nahlížet z pohledu exilových let.
V roce 1976 jsem se s Karlem Krylem poprvé setkala
soukromě. Jeho schopnost okouzlit se ani v mém případě neminula s účinkem a tak jsem
jej provázela životem až do jeho úmrtí 3. března 1994 v Mnichově.
Jeho exilová léta, po která měl své publikum "doma" v srdci,
což dokazovalo nespočetné množství akcí a koncertů po celém světě, pro něj nebyla vždy
lehká. Sžít se s prostředím v cizím světě s cizími lidmi a ze začátku i s cizím a
nesrozumitelným jazykem od něj vyžadovalo vysokou míru tolerance a disciplíny.
Tyto životní podmínky, které jej obohatily o cenné zkušenosti a které nakonec přijal za své,
tvořily jeho existenci, jeho zázemí a jeho základ pro kreativní exilovou činnost.
Vznikla díla jako „Slovíčka“, „Zbraně pro Erató“, „Pochyby“ a nakonec jeho
„politické komentáře“, které na vlnách RFE (Radio Svobodna Evropa) posílal v rýmované verzi do světa.
Mnoho těchto písní má dnes status "lidové písně" a mnoho jeho krajanů považuje jeho dílo
za vlastnictví celého českého a slovenského národa
- a to je to, pro co Karel Kryl žil
a na co by dnes byl hrdý!
S láskou a vděčností
Marlene Kryl
Pasov, 4. dubna 2007
Velmi rád bych tímto složil svoji poctu, úctu Karlu Krylovi za jeho písně,
skrze které mě učil spravedlivě jednat a žít. Naučil mě svými písněmi zůstat neoblomný v boji za morálku,
udržet krok ve složitých životních situacích mladého člověka, který začíná pozvolna pracovat pro obecné blaho
a je brzděn byrokratickými úřady, lokální politikou a policejním zastrašováním.
Ukázal mi ve svých písních, kudy by se mělo lidstvo ubírat: že lepší je jíti s páteří
narovnanou než se plahočit shrbený pod tíhou patolízalů, starajících se o své politické a byrokratické koryto, potříštěné
krvavou lhostejností ke světovým otázkám a starajících se jen o malichernosti pár metrů čtverečních ve svém městě či kraji.
Zůstat hrdě stát, byť by životní situace, vyplývající ze špinavé hry politické, udělala z Tebe vyděděnce a zůstala Ti jen
smradlavá díra pro Tvé žití. A vytrvat, dále v práci pro hlubší lidskost nás samých.
Lásku k moudrosti, kterou tak pečlivě sděloval svými písněmi, hra se slovíčky, jež otevírá nové
pohledy na život a rozhodnost, že je třeba dál bojovat za spravedlnost a morální hodnoty obyčejného člověka. Toto všechno
penězi nevyrovnatelné, je pro mě velikou úctou a potřebou, vyjádřit Karlu Krylovi pokoru, kterou k jeho životnímu dílu chovám.
A proto tedy naše práce, nechť je i jeho dílem v nás samých.